reakce na https://petisek.signaly.cz/1209/podnikat-ci-zakopat

Vzpomněl jsem si na jeden svůj textík. Je to jeden z prvních, které jsem napsal na veřejný diskusní server před více než deseti lety. A který sem teda jako komentář k Petiskově dichotomii beze změny kopíruji:

Podnikatelský klub nebo směnárník?, 11.4.2002 

Začnu trochu zdaleka. Uvažme ekleziologický rozměr podobenství o hřivnách ( Mt 25.14, Lk 19.11). Smysl toho, co tam je řečeno je jasný. Každý je povolán k podnikání s hřivnami. Každý je povolán k aktivnímu, dospělému přístupu k Božím věcem. Kdo pro to nehne ani prstem (i když by mohl) má smůlu. Zdá se tedy, že z tohoto pohledu by církev měla fungovat asi nějak jako „klub podnikatelů s hřivnami“. Zajišťovat nutný podnikatelský servis, poradenství, legislativu, výměnu informací, podporu těm, kterým se v podnikání zrovna příliš nedaří. Tak by mělo fungovat společenství dospělých a odpovědných křesťanů.


Zajímavé je ale to, co v podobenství není explicitně řečeno, ale jen naznačeno. Co by asi Pán řekl tomu třetímu, kdyby svou hřivnu nezakopal, ale svěřil jí směnárníkům? Aby měl alespoň nějaký malý zisk. Představuji si, že by uslyšel něco v tom smyslu: „Moc ses tedy nevycajchnoval. Ale úplně ses na to nevykašlal, tak tedy s odřenýma ušima vejdi.“ Určitě takoví křesťané byli, jsou a budou. Nedovedu odhadnou jejich podíl, ale připadá mi, že určitě není malý. Čas od času dojít do kostela, moc nekrást, nedělat ani jiné velké lumpárny a pamatovat si kázání pana faráře alespoň do nedělního oběda. A kdo by měl být oním směnárníkem? No, nikoho jiného, než zase tu církev tady nemáme.


Ale takový směnárník má zase úplně jiné představy o tom, jaký by měl být jeho klient (moc se nevyptávat, poslouchat a dělat, co se mu poradí) než klub podnikatelů s hřivnami. Ono to nějaký užitek určitě nese.


A zde je jeden z kořenů problémů, které popisuje pan Matěna. Rád by podnikatelský klub a naráží na směnárníka. A to je problém (jeden z problémů) i církve a nejen pana Matěny a nemyslím si, že nějak specificky současný. Má se dělat servis podnikatelský, nebo směnárnický?


Podle mého názoru je povolána k obojímu. Nemůže říct (jak by to dnes asi mnozí rádi slyšeli) „buď začneš podnikat, nebo máš smůlu“, ani „svěř mi své hřivny a myšlení nech na mě“. Musí dělat obojí, což je v lidském řádu téměř nemožné. Když se také podíváme do historie, zjistíme že plnit obojí roli zároveň se nikdy moc nedařilo.


A ono to ještě není tak jednoduché. Na první pohled se zdá, že jednomu by vyhovovalo podnikání, druhému uložení hřivny na úrok, tak ty lidi můžeme nějak rozdělit, jedněm pomáhat tak, jiným onak a někde na úrovni správní rady to zastřešit. Ale každý z nás dostal těch hřiven několik různých. Kolik je složek duchovního a společenského života, tolik máme hřiven (jednu větší, jinou menší). Se všemi podnikat nejde, zakopat nesmíme žádnou. Tak i ten podnikatel třeba v oblasti charity si rád uloží u směnárníka svou hřivničku pro liturgickou hudbu. Nebo naopak. Takže všichni potřebujeme jak služeb směnárníka, tak prostor a moudré vedení v oblasti nám vlastního podnikání.


Každý rád využije onen spotřební přístup v některých oblastech duchovna. Ale měl by ho užívat proto, aby se mohl směle angažovat v podnikání se svojí nejslibnější hřivnou, ne proto aby se zbavil odpovědnosti za všechny.


Jak to má ta chudinka církev udělat, to nedovedu poradit. Má sice vševědoucího Šéfa, ale není vždy jednoduché mu naslouchat, natož pak porozumět. Ale musí se snažit a, to s panem Matěnou úplně souhlasím, problémy se nedají řešit, dokud se alespoň nepojmenují.