http://tob.signaly.cz/1109/muzska-pasivita-je-zlo
Velmi plastické vylíčení. Ač od Brna vzdálen, zažil jsem jednou v životě místního jesuitského varhaníka (nezapomenutelný zážitek) a Tobovo líčení vidím před očima (slyším před ušima).
Nabízím ještě jedno poučení z příhody, neb každý něco podobného určitě zažil. Řekněme poučení pro sebe, aby tu zas někdo neprskal, že poučuju druhé. Své vidění situace, které tu chci sdílet :-)
Církev funguje ve dvou modech. Jako "Plná slávy" i jako "Matka chudých". A to je dobře. Stačí přeladit vlastní očekávání.
Když zakoušíte Matku chudých, vnímáte věci jinak, než na biskupské liturgii v katedrále. Oboje k církvi patří. To, co jste zažil a popsal, to bylo chudé, ale nebylo to trapné.
Ale dá se dojít i k trapnosti. Třeba tak, že to není ani ryba, ani rak. Tak nějak uprostřed. Uprostřed mezi Plnou slávy a Matkou chudých je "plná pozlátka" a "macecha chudých". To není dobře. Když něco, tak pořádně! Když zvorat, tak zvorat!
A Druhá možná trapnost je, když se snažíte o Plnou slávy a dopadne to jak Matka chudých. Pak je jediné východisko - pořádně se tomu s Pánem Ježíšem zasmát - to jsme to zase vyvedli!
Komentáře
kvardián: Vaše vidění situace mi přijde zbytečně pesimistické. Na můj vkus a podle mé zkušenosti jsou to také na to, aby byla správná, příliš jednoduchá vysvětlení.
Doufám, že jsem jasně formuloval to, že nenárokuji (na rozdíl třeba od břitvy ockhamovy) obecnou platnost svého vkusu a zkušenosti. Je to individuálnáí vkus a individuální zkušenost.
Samozřejmě ovšem nárokuji obecnou platnost svého tvrzení, takže nárokuji přijetí za pravdivé toho, že takový vkus a takovou zkušenost opravdu mám.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.