Nečtu pravidelně iDnes. Ale napsal mi kamarád mail:
Syřan dostane jen 4 roky za znásilnění 15tileté dívky, v mužské věznici, kde je držen, hlídají dva strážní, z toho jedna žena, která se do tohoto nebezpečného člověka a muslima zamiluje, pustí ho, když ten druhý strážný spí, a spolu s ním zřejmě utíká do Sýrie, odkud předtím on prchal do Evropy s tím, že se tam údajně nedá žít. Kdyby to byla pohádka z Kocourkova,
obdivoval bych autorovu představivost a smysl pro černý humor.
Jelikož je to - zřejmě - realita ze Švýcarska, lituji žen, kterým dotyčná paní či slečna udělala řádnou ostudu. I když je pravda, že hlouposti mužů je v celé kauze a jejím pozadí nepochybně přinejmenším stejné množství...
Odpověděl jsem mu:
Ale vždyť to bylo z lásky! Myslím, že to bylo přesně z takové lásky, která by se líbila (svou podstatou) papeži Františkovi. Myslím, že by je měl dát za vzor v některém svém kázání.
Pokud si nemyslíte totéž, co si myslím já, tak by mě zajímalo, co si myslíte. I když nepopírám, že by mě potěšilo i to, kdybyste dali najevo, že si totéž, co si myslím já, myslíte i vy.
Komentáře
Jedinou zápornou postavou tohoto krásného a hluboce lidského příběhu je ona xenofobní 15ka, schválně nerespektující kulturní odlišnosti svého nového spoluobčana a soustavně jej vyzývavě provokující, se záměrem vyvolat v něm frustraci či ho přimět ke zločinu.
Papeže Františka bych do toho nepletla.
Mně připadá divné, že žena dělá dozorkyni v mužské věznici... dyť to nemůže dělat dobrotu.
A utéct (do Sýrie!) s člověkem odsouzeným za násilí je hodně sebedestruktivní. Tak snad za tu zamilovanost nezaplatí příliš... +
Je to láska hodně nerozumná. Jednání z lásky či "lásky", které jde proti veškerému zdravému rozumu.
A proto do toho pletu papeže Františka, protože ten (podle toho, jak mu rozumím) k jednání z lásky jdoucímu proti zdravému rozumu (pravda, většinou ne explicitně) často vybízí.
Musím se Františka zastat. Jak mu rozumím, nenazval by to opravdovou láskou (pokud ano, souhlasím s JiKu), ale zamilovaností. Tedy něčím, co člověka dokonce zbavuje svéprávnosti (viz. jeho výroky o neplatných manželstvích). Kdežto opravdová láska, hluboké přátelství, přichází až poté, co opadne zamilovanost. Pokud se nepletu, píše to i v exhortaci.
Myslel jsem to trochu jinak. Nikoli na lásku/zamilovanost partnerskou. Tam skutečně František netlačí na pilu, ale hází flintu do žita. Tlačí na pilu jinde. Ale nemám náladu to zcela objasňovat, tak raději odvolávám a beru zpět.
No jo...starozákonní lidé to měli jednoduché, co my..."Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej. Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují."
Nejen starozákonní lidé to měli jednoduché. I předkoncilní katolíci. Tím teď nemyslím, že by na tom koncil něco explicitně změnil, spíš jako časové vymezení. Byly nějaké učebnice katolické morálky.
Právě něco jako učebnice morálky bylo dnes zásadně zpochybněno. Církev to ústy svých představitelů rozbourala a pak od toho dala ruce pryč. Tím se podle mě zpronevěřila (do té míry, do jaké neříká, co je správné) svému úkolu.
Představte si situaci "mám v ruce pistoli a pan Ahmed Novák (aby to vylo interkulturní) se mi chystá nožem podříznout chřtán. Jak je správné, abych se zachoval?
A druhou: Ahmed Novák se chystá podříznout chřtány mé ženě a dětem. Jak se správné, abych se zachoval?
Nechci tady lkát nad nějakým konkrétním řešením. Lkám nad tím, že mi v tomhle dnes církev neporadí.
Opravňuje mě cokoli z Ježíšova učení, abych miloval svou ženu a děti více, než Ahmeda Nováka?
Co když Ahmed Novák nechce mou košili, ale košilky mých dětí? Mám jim je vzít i s pláštíky a dát mu je?
Je celkem jasné, jak se zachoval Ježíš, když mu šlo o život. Podle božského úradku někdy prásknul do bot (Lk 4.30), jindy to strpěl.
Ale mě na Evangeliu vždy nejvíc zajímalo to, co tam není. Například co by řekl Král správci jedné hřivny, kdyby jí dal směnárníkům na úrok. Nebo co by dělal Ježíš, kdyby chtěl někdo bičovat ne jeho, ale jeho maminku Pannu Marii.
Proto domněnka, že by jí nezačal utěšovat, že to holt musí vydržet, ale že by se pěkně nasral, je jen a jen mojí domněnkou.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-spor-o-drzeni-zbrani-d0k-/p_spolecnost.aspx?c=A160621_200308_p_spolecnost_wag
Vidím velký rozdíl v tom, jestli se nějaké bezpráví děje mně nebo někomu jinému. Natož někomu, za koho mám zodpovědnost a sám se nedokáže bránit (dítě, staří rodiče...). Nebránit je by byl hřích, ne? (" cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili" Mt 25,45)
Jo, já to taky vidím.
Ale jde o to, jestli to je aktuální učení církve. Tedy jestli to církev reálně a aktuálně učí.
A s tím Mt25: Jeden Ježíš Kristus a chystá podříznout druhého Ježíše Krista. A co já k tomu mám dělat?
Já tu nejsem od toho, abych si četl Písmo a podle toho si nějak domapižlaně smolil nějakou JiKu mravouku. To je čistě protestantský přístup. Já chci od církve, aby mi řekla, co je správné v této situaci dělat. A pak chci od církve, aby, když nějaký její představitel bude toto poučení církve (o kterém chci věřit, že k němu dospěla pod vlivem Ducha svatého), tento návod zpochybňovat, aby ho klepla přes prsty a hlasitě označila jeho názory za nesprávné.
Co se ale děje v reálu? Označil bych to za systematické pěstování nezaviněné nevědomosti.
Jo, to by bylo fajn :-)
Starší křesťané nebo ti mladí, kteří se snažili vzdělávat ve víře ze starších pramenů, v tom mají jasno a řekl bych, že i většina kněží, protože se učili z klasických učebnic morální teologie (tomášovské). Zmatek a rozklad nastává u katolíků, kteří jsou kojeni zprotestantizovaným přístupem k Písmu. A tady bohužel církev ve svých autoritách mlčí. Myslím, že většina těch, kteří by nadhozená dilemata (oprávněné nebo dokonce nutné obrany) řešili tradičně (láska k bližnímu velí k jeho obraně před útočníkem), to považují za tak samozřejmé, že jim uniká, že dávno už to pro mnohé samozřejmé není.
Před nějakou dobou jsem se pokoušela na internetu dohledat nějaké oficiální stanovisko církve k tomuhle, ale (možná jsem hledala špatně) nenašla jsem...Víte někdo nějaký konkrétní odkaz na internetu na nějakou starší literaturu, nebo můžete konkrétně uvést název učebnice(učebnic), o kterých píšete?
Něco o spravedlivé válce:
http://www.tedeum.cz/2_2012/spravedliva_valka_0212.htm
http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/uceni-sv-augustina-o-valce.html
Skoblík: http://ktf.cuni.cz/~skoblik/km_nove/km_kapitola3.htm
Super, děkuji.
Zde kniha Mons. Holuba: http://www.databazeknih.cz/knihy/boj-proti-terorismu-ve-svetle-nauky-o-takzvane-spravedlive-valce-248409
Mia-maru: četla jste to? Nějaké shrnutí nebo dojem z knihy byste napsala?
Necetla, moji spolužáci chodili k Holubovi přímo na seminář na základě této knihy a chválili si to, tak jsem si na ni vzpomněla.
"Nikoho neutlačujte, nikomu škodu nečiňte, ať vám stačí váš plat."
- Kde tyto zásady Augustín nachází "Na příkladech vzatých z Písma sv. Starého i Nového Zákona ukazuje, že bojovat ve válce není hřích."
Exkurs: Násilí v televizi
- O jakých dlouhodobých pozorováních a výzkumech to Skoblík píše?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.