Slyšíme teď často o nevinných obětech.
Jestli ono to zase není nějaké vymývání mozků.

Nikdo není nevinný. To nám připomíná jak papež František, tak o tom zpívá Marek Eben (abych uvedl jen tyto dvě autority).

Takový syrský voják dobývající Palmýru není o nic vinnější, než nějaká turistka na bruselském letišti, přesto o něm nikdo neřekne, že když mu ustřelej nohu, je to nevinná oběť.

Tak jaké by bylo správné pojmenování pro ty bruselské oběti?
Které si mohou právem říkat "jak já k tomu přijdu, že jsem přišel o nohu?" A neprávem a zmanipulovaní médii si mohou říkat "jak já - nevinnej - k tomu přijdu, že jsem přišel o nohu?"

Mohou si odpovědět "přišel jsem k tomu jako slepej k houslím".
Kdežto ten syrský voják si může říkat jen "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne".

A když už jsem se pustil do takové jazykové úvahy, tak ještě názor (ano, čtete dobře, JiKu tentokrát nevyřkl zjevnou a evidentní pravdu, ale vyjadřuje svůj názor!) na to, kdy bude líp:

Líp bude, až si ten voják s tou turistkou prohodí své odpovědi na otázku, jak k tomu přišli.