Co to vlastně, my křesťané, o těch Velikonocích prožíváme, zakoušíme?

Je to Velký pátek opravdový smutek? Je to na Vzkříšení (a dalších 40 dní!) opravdová radost?

Jako teda http://cs.wikipedia.org/wiki/Smutek a http://cs.wikipedia.org/wiki/Radost ?

Kdy kdo z nás naposled plakal o Velkém pátku? Kdo odcházel na Bílou sobotu cechtaje/íc se?

Já se přiznám, o těchto Velikonocích jsem žádný opravdový smutek a opravdovou radost necítil. Jako už pěkných pár let.

To samozřejmě neznamená, že bych necítil rozdíl v atmosféže VP a BS. Ano, Velký pátek JE smutný, Bílá sobota je radostná. Ale je to metaforické vyjádření. Asi tak, jako když řekneme, že tento konkrétní obraz je smutný, tato konkrétní skladba je veselá. Ale kdo se v galerii rozpláče nad smutným obrazem, kdo se rozesměje nad radostnou skladbou? Komu stoupne při vigilii tepová frekvence a krevní tlak? Mně ne. Vám ano?

Ale proč o tom píšu? Protože jsme vybízeni svou verlikonoční radost sdílet. Jenže když jí nemáme, nemáme tu autentickou, doslovnou, jako když bychom vyhráli třeba ve Sportce milion (a přitom Zmrtvýchvstání je nesrovnatelně víc, než milion), ale je nám trapné se k tomu přiznat, je nám blbé označit naši radost za neopravdovou, za pouze metaforickou, máme pak prd co sdílet. A podle toho to taky vypadá.

Zkusme být sami k sobě upřímní a zkusme si říct, co to vlastně o Velikonocích máme.