Zde na zemi je dobro a zlo jaksi promíchané a zašmodrchané. V každém z nás jsou myšlenky, návyky, skutky, vztahy ... dobré i zlé.

Do nebe se nedostane nic zlého. To je jeden z důvodů, proč katolíci "zavedli" představu očistce. Ti, kteří jsou "nad laťkou" a půjdou do nebe se musejí od všeho zlého nějak očistit. Což katolíci chápou jako postupný proces jaksi čas vyžadující.

Jestli správně chápu naše odloučené bratry (spíše heretiky než schismatiky), tak oni si tohle přdstavují jako proces probíhající lusknutím prstů (omytí jednorázové a pro nás bezpracné, nikoli klopotné pucování a cídění).

Nicméně analogicky v pekle žádné dobro není. Zejména ne žádné dobro akcidentální. To dodávám proto, že samotné dobro existence tam je - na rozdíl od představ tuším Jehovistů (nevím teď, jak to maj předsně Adventisti), kteří ani dobro exitence nepřiznávají a představují si úplné ukončení bytí těch, kteří jsou pod laťkou.

Ale pro ty, kteří existenci pekla uznávají bych měl myšlenku na zvážení - v každém člověku pod laťkou nějaké dobro je. A mělo by se z něj - analogicky k očistci pro nebe - nějak / nějakým procesem vymlátit. Takovým očistcem pro peklo. Tedy vlastně ne ošistcem, ale odčistcem, že?

Bude to proces asi rychlejší, než očistcový, neb z vlastní zkušenosti všichni víme, že dobro upadá daleko snadněji, než jak je zlo vymycováno. 

Pozoruhodnou představu takového odčistce nastiňuje i C.S.Lewis ve Velkém výletu.

No, neberte to nijak dogmaticky, jen jako námět na přemýšlení pro letní večery, taková intelektuální myšlenková hříčka založená na symetrii.