Ma jednom, webu jeden můj přítel přeťukal kus nějaké sociologie/psachologie. Využívám a kopíruji:
No prostě "kariéra člena skupiny" aneb sociálněpsychologický přístup k tématice náboženství. Pavel Říčan ve své Psychologii náboženství (Praha, 2002) na str. 146 uvádí:
"Příslušnost ke skupině se upevňuje vnitřně (prožitkově) i vnějšně účastí na náboženských a jiných aktivitách skupiny, zejména jeví-li při nich člen nadměrnou až výjimečnou horlivost, obětavost a komformitu. Na základě svých zásluh může být vyznamenáván a dáván za vzor, stoupá jeho prestiž, přičemž nejvyšší metou je status světce. K upevňování příslušnosti a ke zvyšování skupinového statusu přispívá i postup po jiné linii - v hierarchii moci, respektive vlivu: členství ve správních orgánech skupiny, kňežské svěcení, hodnost představeného kláštera nebo biskupa atd....dostředivé stádium členské kariéry může být vystřídáno stadiem odstředivým. Někteří členové objevují nesrovnalosti v nauce, charakterové vady a manipulativní praktity vůdců a jsou zklamáni, jiní prostě polevují v horlivosti, stávají se marginálními, popřípadně časem vystoupí nebo jsou vyloučeni. Bývalý člen ("odpadlík") si někdy uchovává pozitivní vztah ke skupině, vděčně vzpomíná na to co v ní prožil. Může žít zralejším způsobem v jiné skupině a na tuto vzpomínat jako na krásnou, byť pošetilou zamilovanost. Jiný rozšiřuje o své bývalé skupině negativní informace, usvědčuje ji z manipulativních praktik a její vůdce ze zištnosti nebo i ze zločinů. Může se stát i bojovníkem proti ní - někdy dokonce profesionálem, který jako tzv. výstupový poradce pomáhá bývalým spolučlenům, aby se vymanili z jejího vluv. jinpou variantu členské kariéry představují angažovaní nonkonformisté, kteří kritizují nauku skupiny nebo její praxi, zejména praxi vedení. jsou-li dostatečně silní, prosedí se jako reformatoři své skupiny, nebo v ní způsobí významné schizma a stanou se vůdci svého vlastního směru."
Rozvinula se tam diskuse o tom, zda to platí jen pro sekty, nebo i pro opravdické církve.
Já si myslím, že tohle je to, jak funguje církev po lidské stránce. Toto popisuje přirozenost-
A milost, podel sv. Tomáše, neruší přirozernost. Proto takhle fungují církve, i ŘKC. A vždy fungovly. Ale navíc je tam ta milost. Tedy u některých (církví církve), to, co je nadstavbou, to, co rozvíjé tuto výše popsanou přirozenost.
Teda I TAKHLE to finguje. Někde jenom takhle, v ŘKC i takhle, ale i po božsku. Kdyby to fungovalo JEN takhle, bylo by to na odstřel.
Komentáře
Teda I TAKHLE to finguje. Někde jenom takhle, v ŘKC i takhle, ale i po božsku.
-----To je (1)objektivní fakt nebo jen (2)Váš názor?
(Klíčová otázka. Dodnes jsem nenašel odpověď. Strašně bych chtěl, aby platilo 1) - asi by to bylo jednodušší.)
Domnívám se, že je to objektivní fakt, že takhle funguje.
Ale bohužel ne všude. Nefunguje takhle každý.
Ale je to jen na něm.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.