Tak, a jsem v Římě.  Minulý týden v Kerkonoších sekat kolem chalup našeho ústavu, dneska v Římě. Ts, ts.

S touhle západní civilizací nebude něco v pořádku, kjdyž se dá koupit letenka z Prahy do Říma - jedna cesta laciněji, než za 1000 Kč. A co ozonová díra?

Co mě sem přivedlo?  Samozřejmě liturgická hudba, ale také normální lidský zájem občas si (byť bez nějakých drasťáren) zapouťovat.  

O té liturgické hudbě snad zítra. dnes jen pár postřehů: 

1) Evropa je malá. Musíme si jí hledět. V poledne v práci v Praze, večer v Říjmě.

2) Řím mě přivítal takový, jaký si ho pamatuju. Horký, špinavý, zasmraděný auty a skůtry, ale strašně lidský. Zde snad jsou lidé ještě lidmi.

3) Bydlím přepychově. Už jsem trochu starý na dobrodružství dvou- a méněhvězdíčkového ubytování. A ať žije internet - v životě jsem nebydlel tříhvězdičkově lépe. Penzion, 8 pokojů, v poslednéím patře bytového domu v Trastevere v rezidenční středňotřídové čtvrti, internet a aircondition v ceně. Terasa s výhledem na Řím a jeho "monuments", který teda bude fungovat až v noci, neb ve dne byl Řím zahalen do velebného smogu.

4) K večeři se mi dnes nechtělo utrácet za hospodu, tak jsem si koupil v minimarketu od Inda za rohem dvě bulky (jakési panimi). kus sejra (sejra - teda když v Itálii, tak gorgonzolu!) a láhev červenýho. Ale neměl jsem otvírák. No, nic, už jí mám v sobě.

5) Největší dojem? Kvetou oleandry! Nedávno jsem jel po vlaydstech českých netradičně vlakem. Takže jak u nás kvetly před časem černé bezy, tak tu kvetou olenadry. Nefotil jsem - kdybych to zkoušel, vypadal bych jak blbec, který fotí v Česku černé bezy u trati špinavým oknem vlaku. Od karmínové až po bílou, všechny odstíny růžové. Plevel u trati. Jeden oleadr na 10m^2.

Fotky. Nic moc. Zatím!