Tak aby se Týna nepominula, tak už jsem byl po jedné doma! Zapnul jsem klimatizaci a budu trávit siestu. Musím dojíst potraviny včera koupené, tj. panini, kus sejra, víno (tentokrát už vtipně se šroubovacím uzávěrem jménem "zlatý žejdlík - gotto d'oro") a MELOUN!, takový ten oranžový, voňavý, který se sice prodává i v Praze, ale je to něco úplně jiného, než když si ho koupíte tady, asi takový rozdíl, jako mezi rajčetem z kaufladu a rajčetem ze zahrádky.

Ono dopoledne jsem také vymělkl a usoudil jsem, že musím spíše do přírody, než na rozpálené starořímské ruiny. Takže jsem si našel, že relativně dobře dopravně dostupná je tu botanická zahrada, resp. na botanickou zahradu předělaná zrekvírovaná zahrada vily Farnesina. Vona taková příroda, kterou si člověk pěstuje už pár set let na krásu, má něco do sebe. Každému mohu doporučit, je to drahé vstupné (jako jedna lepší pizza), čímž to odradí všechny domorodce a většinu turistů. V celém tom parku nás mohlo být najednou tak maximálně osm.  

No a pak, když už jsem tedy v Římě a dokonce v Trastevere, tak nemohu vynechat poutní zastavení u sv. Cecicie, byť ona k nám, muzikantům, přišla jako slepej k houslím. 

Tedy jsem se na jejím hrobé pomodlil za muziku a muzikanty a zapálil svíčku, i když se jinak podobným magicko-pověrečným úkonům spíš vyhýbám. Přece jen, je to ženská, třeba dá na emoce.

http://25.media.tumblr.com/tumblr_m5iuc8U53G1qzix81o1_1280.jpg

U baziliky je benediktinský klášter, který si vcelku pohodlně žije ze svého patrocinia. Pod oltářem mají nasvícenou krásnou mramorovou umírající sv. Cecilku, takovou michelagelovsko-pateticko-romantickou.

 Díky ní a pěknému atriu a místu na parkování se stal kostel oblíbenou svatební síní a z toho se dá žít. 

Tak, teď si půjdu zdřímnout a večer půjdu po návštěvách.