Tohle jsem napsal před dvanácti lety pro časopis Amen, ale je možné, že to ještě někdo nečetl.

 

Na události spojené s utrpením Ježíšovým můžeme nahlížet z nejrůznějších hledisek. Můžeme rozjímat nad slovy, která pronesl, podivovat se nepochopitelné Jidášově zradě a sestavovat hypotézy o jeho falešných předpokladech i psychologických pohnutkách, prvoplánově odsuzovat Petrovo zapření či obdivovat pedagogiku, s kterou Bůh Petra připravoval na jeho budoucí úkol, soucítit s Marií sledující Synovo utrpení, uvažovat o Pilátově slabošství a nezdravých kompromisech, které přináší praktická politika.

Život nás (naštěstí) nestaví často do takových situací, ve kterých bychom se mohli stylizovat do postavy Jidáše, Petra, Marie či Piláta. Všimněme si proto nyní, jakou roli při pašijových událostech sehrál lid, jeho představitelé i náhodně vybrané osoby.

...oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. Ježíš vyšel a řekl jim: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského!

My všichni hledáme Ježíše Nazaretského. Někteří z nás (placení kostelníci, vrátní, kuchaři, pastorační asistenti, účetní, ekonomové, právníci, redaktoři, varhaníci, technici ve službách církve) jej hledají i z profesionální povinnosti. Dej, Pane, aby když Ježíše v osobě svého bližního nalezneme, se ho pouze nezmocníme, nesvážeme a neodvedeme k těm, kdo nás poslali.

U Annáše, který byl jakousi šedou eminencí v pozadí, Ježíš zpočátku odpovídá vyhýbavě: Ptejte se svědků, vždyť jsem vždycky mluvil veřejně.

Tato Ježíšova vyhýbavost, co se týče nezakryté formulace jeho božství, je pro člověka velkým dobrodiním. Neuzná-li totiž prozatím Ježíše za Syna Božího, nemusí to udělat formou otevřené vzpoury a má šanci vyznat víru později. Za tuto šanci však dostává Ježíš od sluhy pár facek se slovy: Takhle se odpovídá veleknězi?

Pomoz nám, Pane, ke zdrženlivosti, abychom nebyli zbytečně horliví ve věcech, kterým nerozumíme a které se nás netýkají.

Potom odvedli Ježíše k veleradě shromážděné u velekněze Kaifáše a snažili se jej usvědčit pomocí svědků z rouhání, ale k ničemu to nevedlo. Proto jej velekněz vyzval: Jsi-li Mesiáš, otevřeně nám to tady řekni! a Ježíš to ve svém veřejném působení poprvé a naposledy otevřeně a s plným důrazem prohlásil. Velerada zareagovala: K čemu ještě potřebujeme svědectví, teď to řekl sám a Je hoden smrti.

Pane, každý z nás bude jednou jedenkrát postaven před skutečnost, že Ježíš je Bůh - Spasitel, a to tak, že nebude možno pochybovat, ale jen přijmout nebo odmítnout. Ať potom nedáme přednost své představě o Spasiteli před ním samým a s vděčností jej přijmeme.

Potom mu plivali do tváře a bili ho pěstmi, jiní mu zavázali oči, políčkovali a říkali: Hádej nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil!

Nyní je Ježíš nejvyšší autoritou prohlášen za podvodníka a rouhače. Teď je možné vrátit mu ty pokrytce, pokolení zmijí, pokolení zlé a cizoložné, obílené hroby, zlý kvas a ostatní urážky, kterými nás dosud beztrestně častoval. Maska vznešené zbožnosti padá. I kdyby Ježíš nebyl Synem Božím, ale jen pomateným blouznivcem, stejně by takové chování vůči němu bylo neomluvitelné.

Pane, dej, ať i vůči těm, které ať už právem či neprávem, pokládáme za své nepřátele, zachováme v době jejich pádu úctu a respekt a podle tvého příkazu i blíženskou lásku.

Jidáš, který v zoufalství a s výčitkami svědomí vrací veleradě peníze za zradu, uslyší: Co je nám do toho, to je tvůj problém.

Pane, již jsme potkali nebo určitě ještě potkáme člověka zoufalého, který je odporný i sám sobě. Pomáhej nám, ať ho od sebe neodeženeme jako prašivého psa, i když budeme mít zrovna vlastních starostí až nad hlavu. Neboť hříšník pak bude potrestán podle své viny, ale ti, kteří mu nepomohli, budou za jeho zkázu spoluodpovědní.

Potom předvedli Ježíše Pilátovi. Pilát se jich zeptal, z čeho jej obviňují. Oni odpověděli: Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho předvedli!

Zde se projevuje další, dnes velmi aktuální lidská neřest, a sice ztotožňování vlastního tvrzení s vlastní důstojností. Nedáš-li nám za pravdu, urážíš nás osobně.

Pane, kolikrát již použil tuto taktiku někdo vůči nám a kolikrát jsme ji použili my sami. Dej, ať to, co hledáme, je pravda či správné řešení problému, a ne úlitba naší sebelásce a ješitnosti.

Pilát se jich zeptal: Proč si ho tedy neodsoudíte sami? Oni odpověděli: My nemáme právo někoho popravit.

Proč bych měl zamýšlenou špinavost udělat sám? Lépe, když to za mě udělá někdo jiný. Já pak budu moci, kdyby se to nějak zvrtlo, zvedat čisté ruce a ukazovat na jiného.

Pane, dej, ať ostatní lidi bereme vždy jako bližní, a nikdy ne jako nástroj sloužící našim cílům.

Začali na něj žalovat: fTohodle jsme ti přivedli, protože pobuřuje náš národ. Brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše a krále. Když ani to nestačilo, naléhali: Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku. Začal v Galilei a přišel až sem!

Přidávání lži k pravdě. Jak frekventovaná a neustále efektivní taktika. Nedostatečně informovaná cílová osoba naší kampaně se chytne té pravdy, která by jako dostatečný argument nestačila, a spolkne nám i tu lež. Raději ani nebudu vyjmenovávat všechny okruhy osob a obory lidské činnosti, kterých se to týká.

Pomáhej nám, Pane, proti pokušení vylepšovat pravdu za účelem přesvědčení našeho bližního. Ať se nikdy nikoho nesnažíme obalamutit neplatnými argumenty.

Koho vám mám propustit? Oni řekli: Barabáše! - A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš? - Ať je ukřižován! Pryč s ním! Ukřižuj ho! - Co zlého učinil? Ale oni křičeli ještě hlasitěji: Ať je ukřižován! A jejich křik se stále stupňoval.

Další osvědčená taktika. Nemůžeme-li někoho přesvědčit, můžeme ho ještě ukřičet. Opakovaná lež, zvláště hodně hlasitá, se stává pravdou.

Pane, ať se nikdy nesnažíme protivníka ukřičet a ať, máme-li sami pravdu hájit, se ukřičet nenecháme.

Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. (Římští) vojáci upletli z trní korunu, dali mu ji na hlavu, přes ramena mu přehodili purpurový plášť a do ruky dali třtinu jako žezlo. Klaněli se mu a říkali: Zdráv buď, králi židovský! Brali mu tu třtinu a bili ho s ní po hlavě.

Podle statistik se prakticky každý nějakým způsobem se šikanou - záměrným ubližováním pro zábavu - již setkal. Jako trýznitel, oběť nebo alespoň jako svědek. Málokdo má v tomto ohledu čisté svědomí. Kdyby se to netýkalo člověka (a dokonce Boha), byla by taková maškaráda docela vtipná, dokonce víc než obligátní čištění latrín kartáčkem na zuby. Jenže ono se to vždy člověka a Boha velice týká.

Pane, dej nám odvahu postavit se šikaně, kdekoli se s ní setkáme.

Pilát nechal ztýraného Ježíše přivést a řekl jim: Ejhle, člověk! Velekněží a jejich služebníci se dali do křiku: Ukřižuj ho!

Pilát se spolehl na humanitu. Takového ubožáka přece už nemohou nenávidět. Člověk však vlastními silami bez pomoci Boží nemůže být dobrý.

Ať se, Pane, chceme-li konat dobro, spoléháme vždy na tvou pomoc, a ne pouze na lidské pohnutky.

Pilát řekl: Já na něm vinu nenalézám. Odpověděli mu: My máme zákon a podle toho zákona musí umřít, neboť se vydával za Syna Božího.

Nejlepší způsob, jak dosáhnout nespravedlnosti, je dosáhnout jí pomocí zákona. Buď podle zákona špatně pochopeného nebo schválně překrouceného, nebo podle zákona (lidského), který je sám o sobě nedokonalý.

Ať nikdy, Pane, nehájíme podle zákona nespravedlivou při.

Pilát už chtěl Ježíše propustit, ale Židé křičeli: Propustíš-li ho, nejsi (hoden svého čestného titulu) přítel císařův, neboť každý, kdo se vydává za krále, se bouří proti císaři!

Hrozby a intriky jsou také úspěšná přesvědčovací metoda.

Dej nám, Pane, sílu k takovým prostředkům se nikdy neuchýlit, a pokud jsou užity proti nám, jim statečně odolat, i kdybychom pro to museli něco obětovat.

Pilát jim řekl: Nevinen jsem krví toho spravedlivého, to je vaše věc. A všechen lid odpověděl: Krev jeho na nás a na naše děti!

Takové výroky jsou velmi neprozřetelné. Vždy se může najít někdo, (třeba Zlý), kdo nás vezme za slovo.

Dej nám, Pane, rozvážnost, abychom se lehkomyslně nedopouštěli výroků, které by nás mohly později velmi mrzet.

Pilát jim řekl: Vašeho krále mám ukřižovat? Velekněží odpověděli: Nemáme krále, jen císaře! Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován.

Pokud je již někdo našimi přesvědčovacími metodami nahlodán, ale ještě se brání, je účinné mu znechutit další diskusi tím, že řekneme něco tak evidentně falešného, že to protivníka přímo uzemní. Nehoráznost o císaři byla také poslední kapkou, která pohnula Piláta k tomu, aby velekněžím učinil po vůli.

Pane, tváří v tvář této nehoráznosti nenacházíme ani slova modlitby. Buď, prosíme, milostiv nám, hříšníkům.

Okolojdoucí se mu vysmívali a říkali: Cha, cha! Tys chtěl zbořit chrám a za tři dny ho zase postavit, pomoz sám sobě! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže! Velekněží se zákoníky zase říkali: Jiným pomohl, sám sobě pomoct nemůže. Je-li král izraelský, ať tedy sestoupí z kříže a my mu uvěříme! Doufal v Boha, ať ten ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Vždyť řekl, že je Syn Boží! ... Po Ježíšových výkřicích mu jeden z přihlížejících chtěl dát pít. Ostatní čumilové (okounějící) jej však zrazovali: Počkej přece, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!

Když křižují někoho známého po celé zemi, je to přece nadmíru zábavná podívaná. Ještě lépe by však bylo, kdyby se udála nějaká senzace, sestupování s kříže nebo alespoň příchod Eliáše. Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. Ještě si počkáme na lámání nohou těch druhých dvou a půjdeme domů. Zítra už to nebude tak zajímavé, jako dneska ten soud a to křižování. Budou muset vzít zavděk pouhým oběšeným Jidášem.

Hnusí se nám takový lid? Nepoznáváme se v něm? Ale Ježíš nejen přesto, ale právě proto, přišel, zemřel a třetího dne vlastní mocí vstal z hrobu.