Už jsem dlouho nenapsal žádný komentář k blogům, ale přihodila se mi jedna diskuse, která stojí za zaznamenámí a okomentování.

Blog: https://manime.signaly.cz/1203/invitation 

Cituji:

Nejednej tak, jak Ti říkají, že máš jednat! Vše potřebné pro život máš ve svém nitru..

Ty žiješ svůj život, nikdo jiný, žij, tak jak Ty sám chceš.. podle své podstaty..

Vykašli se na výhružky, na tresty, na obavy, co na to ostatní.. to vše Ti jenom brání v tom být skutečně tím, kým jsi. Nemůžeš potlačit svoji přirozenost.. to nikdy nepůjde.. Tvoje přirozenost je čistá, průzračná, férová,.. chceš-li žít v pravdě, obrať se do svého nitra.. 

Z diskuse (vlastní výběr JiKu): 


JiKu:

Důvěřuj sobě.
Důvěřuj jen sobě.
Tvá přirozenost je dobrá.
Spolehni se na svou intuici.
Nenech si od druhých do ničeho mluvit.
Nevaž se, odvaž se.

Mrtví ať pochovávají své mrtvé.
....
Jde-li vidoucí k propasti,
podobá se ten, kdo se jej pokouší zadržet, slepci.


manime:

Ani jsem jinou odpověď nečekala.. tímto zřetelně dáváš najevo, že jenom Ty znáš správnou cestu.. a ostatní, když se liší v názorech a vnímání jdou automaticky špatnou cestou.. smutné..velmi.. 

JiKu:

Jsem rád, že jsem tě svou odpovědí nezklamal.
Ostatně ani já jsem jinou odpověď nečekal.. tímto zřetelně dáváš najevo, že jenom Ty znáš správnou cestu.. a ostatní, když se liší v názorech a vnímání jdou automaticky špatnou cestou.. smutné..velmi.. 

manime:

Když člověk nedává na svoje nitro, když je sevřen strachem zvenčí, a nedělá, co by bez toho strachu intuitivně udělal, pak se sebou manipuluje podle přání druhých.. a s tím já nemohu souhlasit.. už podle svých zkušeností.. 
ad JiKu, já Tě o ničem přesvědčovat ale nehodlám (jenom aby sis to tak nevyložil).. Ty volíš svou cestu, Ty volíš, co sám chceš..vše je na Tobě. Tvoje volba. 

JiKu:

Vážně? Ani o tom, že "když člověk nedává na svoje nitro, když je sevřen strachem zvenčí, a nedělá, co by bez toho strachu intuitivně udělal, pak se sebou manipuluje podle přání druhých"?
Tak promiň. Nabyl jsem dojmu, že o tomhle své čtenáře přesvědčovat hodláš. Ale pokud nehodláš, tak mi trochu uniká, proč o tom (znova a znova) píšeš.

manime:

Vycházím ze svých zkušeností a znám pár lidí, co zažili to stejné, co já a dostali se k tomu stejnému závěru/osvobození .. potkávám lidi, co nevnímají sami sebe, hledají směr, hledají jak a proč se rozhodovat, ptají se po tom, proč uvnitř necítí uvolněnost, spokojenost, radost (i když vše dělají podle návodu na štěstí).. a cítím u nich tu stejnou vnitřní bolest, která byla uvnitř mě jako je nyní u těchto lidí.. já ji kdysi nedokázala pojmenovat a identifikovat.. to vše má souvislost s tím, jak nyní píšu.. je to ještě všechno složitější, než se zdá.. 

Jak se každý rozhodně je na něm samotném.. nemůžu nikomu vzít volnost.. a ani nechci.. ale nepřestávám vnímat jeho bolest, úzkost, nespokojenost..

JiKu:

No vidíte. Nějakou shodu spolu najdem. 

Naprosto s vámi souhlasím v postřehu, že "spusta lidí se ptá po tom, proč uvnitř necítí uvolněnost, spokojenost, radost (i když vše dělají podle návodu na štěstí).. "

Ano, to musí být frustrující a člověk je patrně ochoten vymyset kde co, aby se toho frustrujícího pocitu zbavil.

Podle mě je ovšem řešení problému jinde. Neexistuje funkční návod na štěstí. A předstírat, že takový návod existuje (natož že jej vlastním nebo nedejbože že křesťanství je takovým návodem) je hluboce nekřesťanské.

Kdo něco takového některým křesťanům nakukal, to je podle mě zločinec.

MedvídekKrupička:

Gnóze: Satan volá "K noze!"
Křesťan, který je ve větě šťastný, spokojený a nic mu nechybí, není žádný křesťan. Ani k tomu nejspíš nemá žádnou rozumnou motivaci.

manime:

 Ano, Bůh nás chce mít stále nespokojené! To je ale 'milující' Bůh! :)) 

JiKu:

Už jsem si všiml, že si pletete podmínku nutnou s podmínkou postačující, teď vidím, že neumíte ani negovat.

Ale raději se zeptám: Vás to nikdo nikdy neučil (třeba ve škole), nebo učil, ale myslíte si, že to k myšlení a životu není potřeba? A nebo to umíte a tyhle diskusní podrazy děláte schválně?

Pokud by nastala náhodou ta situace, že to neumíte a umět chcete, tak můžeme na signálech uspořádat kurs elementární logiky.
(Logika,je vědecká disciplína, prosím. To není názor namyšleného JiKu, který si myslí, že sežral všechnu moudrost.)

manime:

 Ano ano.. máte ve všem pravdu.. ukončeme to. Nechci investovat svoji energii a čas do něčeho, co není konstruktivní debata, kde vše vidíte černě a vykládáte si myšlenky podle svého, místo toho, aby jste se snažil pochopit.. takto vznikají hádky a rozpory.. cítím, že mě chcete někam dotlačit.. ale přitom já nikoho nikam netlačím.. popisuju jenom svoje zážitky, to, co vnímám, to, o co bych se chtěla podělit.. vnímám bolest jiných, i proto píšu.. já kdysi byla hodně ztracená a trvalo mi, než jsem našla jakýsi signál, kudy se dát.. moje zkušenosti nelze aplikovat na všechny ve stejné situaci, toho jsem si vědoma .. ale já jsem byla kdysi tak zoufalá natolik, že kdyby mi tohle řekl někdo na začátku vší té bolesti, ušetřila bych si mnoho trápení a úzkostných chvil přeji (upřímně)hezký den

Na to byla diskuse (alespoň pro mě) uzavřena.

 Chtěl bych připojit kus Jirotkova textu, který mě při té příhodě napadl:

 V určitém smyslu slova byl člověkem, který objevil celou řadu chemických pouček a pravidel nejrůznějšího druhu. Všechna tato pravidla už před ním objevili jiní, ale strýc o tom nic nevěděl, a nelze proto jeho zásluhy přehlížet.
Protože chemii vůbec nerozuměl, byly cesty jeho objevů posety trny a zkropeny potem, ale tím větší byla jeho radost ze získání zkušeností. Nebylo mu lze upřít sportovního ducha. Podobal se člověku, který po ovládnutí malé násobilky prohlásil svým učitelům: „Dál už mi nic neříkejte. Nechci nic slyšet o tom, že pan Pythagoras, Eudoxus, Euklides, Archimédes a tak dále vymyslili to a to. Nepotřebuji týt z toho, co objevili jiní. Dejte mi papír, tužku a kružidlo a nechtě mne na pokoji. Však já na to přijdu sám."
A strýček opravdu na leccos přišel. Tak například zjistil při
pokusu, který měl velmi vzrušující průběh, že lít vodu do kyseliny je blbost, a vůbec mu nevadilo, že tento poznatek, korektněji vyjádřený, mohl získat z učebnice chemie pro nižší třídy škol středních, aniž by si byl při tom popálil prsty a zánovní vestu. Chemie byla mu panenskou pevninou, roztočeným větrným zámkem, plným dveří, které se otvíraly tajemnými formulemi. Neznal názvosloví, ignoroval valenční koncovky a žasl, když mu ve zkumavkách a křivulích šuměly prudké chemické reakce.
Podoben středověkému alchymistovi pachtil se za přeludem, padal a zase se zvedal, jenže na konci jeho cesty nezářil kámen mudrců, nýbrž univerzální mýdlo. Mýdlo, vyrobené z bezcenného svinstva nepatrnými výrobními náklady, ale výsledek: skvost. Na oltář tohoto svého snu kladl strýc František oběti v podobě nejrůznějších zranění a popálenin, vysypaných oken v laboratoři a nebezpečných nehod v továrně. Jednou byl dokonce ztlučen rozzuřenými dělníky, kteří na jeho rozkaz smíchali dvě suroviny a nestačili pak skákat okny ven. 

...

Po každé nehodě ležel strýček na starodávném dívánu ze zeleného plyše a tiše sténal. Tu přicházeli přátelé a známí a s vyčítavým výkřikem „Pane továrníku!" nebo „Kamaráde!" usedali na židle s rákosovým výpletem a ptali se, co se to vlastně stalo.
Strýček unaveným hlasem naznačil, že prováděl pokus dalekosáhlého významu, zapletl do řeči několik technických výrazů a s ledabylostí odborníka mluvícího před laikem říkal strašlivé chemické nesmysly. Poté mu známí potřásli rukou, projevili přesvědčení, že co nevidět bude zase všechno v nejlepším pořádku, a odcházeli po vrzajících dřevěných schodech s myšlenkou: „Vzácný to muž!"