Fackováním biskupů se ještě nikdy v církvi nic pozitivně nevyřešilo a mám závažnou pochybnost o tom, že by tomu mohlo být již nyní nebo v budoucnu jinak.

Jde samozřejmě zase o klausohalíka a o postoj ČBK k tomuto sporu.

Já jsem se k meritu věci již vyjádřil (http://jiku.signaly.cz/1110/klausohalik) a s odstupem času koukám, že dobře :-)

Články o fackování jsou tady a tady.

Pozoru hodná je i diskuse pod těmi články. Ukazuje na fakt, že polarizace v církvi roste. Což je podle mě fakt pozitivní. Negativní by bylo, kdyby se k tomu faktu lidé odpovědní za moderování takové polarizace špatně postavili. Třeba kdyby nevzali v úvahu, že ta polarizace není na levici a pravici (černé a bílé), ale že je vícerozměrná - multidimenzionální.

Na tuto polarizaci je třeba pohlížet ze dvou hledisek, které jsou proti sobě. Na jednu stranu je sociologickým faktem, že pokud menšina (v tomto případě církev) není jednotná, v žádném případě nemůže ovlivnit postoje většiny. Na druhou stranu taková jednota se nedá dosáhnout jinak, než otevřenou diskusí vedoucí buď k prosazení jediné pravdy (což je dobré řešení pro některé sporné otázky) nebo k přijetí (ale vnitřním přijetí, nejen v nějakém připitomělém prohlášení) skutečnosti, že v některých otázkách je pluralita názorů legitimní (což je dobré řešení zase pro jiné sporné otázky).

Roli magisteria a vedení církve (ČBK) vidím zejména v tom, že upřesní a přesvědčivě zdůvodní, ve kterých otázkách je různost názorů legitimní (např. politické názory) a ve kterých ne (např. uzavřené teologické spory). A je fakt, že ČBK se právě v tomhle, co vnímám jako nejdůležitější, zatím moc nevycajchnovala.

Ale na facky to není. Facka je mocný komunikační prostředek a já možnost jeho střídmého užití budu  vždy hájit. Tedy ne, že bych říkal "nefackujte ČBK, facka je nepřípustná", ale říkám "nefackujte ČBK, v tomto případě nejsou facky na místě".