ad http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15542 - Otázka Boha dnes

Zaznívá oprávněné volání po nové evangelizaci. Co je to vlastně evangelizace: Je to, podle mého názoru, přinášení, zprostředkování Evangelia - radostné zvěsti.

Jak bychom radostnou zvěst - což je takový církevní oldspeach, kterému stejně už dnes nikdo nerozumí (přestože si to většina církevníků o sobě myslí) přeložili do dnešního jazyka? Domnívám se, že správný překlad "radostné zvěsti" do dnešniny je "pozitivní informace".

Proto mi připadá jen správné, abychom se na evangelizací - pokusem o předání pozitivní informace - zamýšleli jako nad pokusem o předání informace a hovořili o ní jazykem informatiky, tedy vědy, která se zabývá tím, co to vlastně informace je, jak lze a jak naopak nelze informaci předávat.

Informace je velice zajímavý fenomén (jev), který má minimálně tři aspekty, hlediska, která jsou všechna neopominutelná, nesmíchatelná, vzájemně se doplňující.

Je to hledisko syntaktické (otázka komunikačních prostředků), která se nad informací zamýšlí z hlerdiska toho, jakých slov použijeme při jejím sdělování. Zde ovšem ani zdaleka nejde JEN o slova, kterých použijeme, jde o výběr těch, které použijeme z množiny těch, které bychom použit mohli, ale nepoužijeme.  

Sama slova, která použijeme, žádnou informaci nenesou. Příklad: Mluvíme o Bohu jako o otci.Tím vyhovujeme jakémusi církevnímu klišé a neříkáme žádnou informaci. Protože "otce" používáme jen jako synonymum pro Boha a nahrazování spov jejich synonymy zlepšuje sloh, ale nenese informaci. Teprve když je zřejmá množina slov, ze které vybereme právě toho otce, přináší to - ten výběr - nějakou informaci. (information is any difference that makes a difference). Teprve když je zřejmé, že bychom o Bohu mohli mluvit jako o dědečkovi, mamince, bráchovi, santaklausovi, učiteli, žalářníkovi, otci, megapočítači, gravitaci, džinovi z láhve, prezidentovi, ..., ale my o něm mluvíme augerechnet jako o otci, nějakou informaci přinášíme, omezujeme nějakou varietu možností.

Druhé hledisko - aspek tinformace je sémántika. Ta říká "co to znamená". V tomto případě musíme předpokládat, že lidé, kteří spolu komunikují a jeden druhému se snaží předat informaci, mají společnou představu o světě, společné pojmy. Že totiž nějak jaksi stejně vědí, co to je dědeček, maminka, brácha, santaklaus, učitel, žalářník, otec, megapočítač, gravitace, džin z láhve, prezident, ...

A třetí aspekt informace je aspekt pragmatický, který říká "no a co já s tím?". Co vyplývá z toho, že Bůh je otec, nikoli brácha, počítač, nebo žalářník? Jaký postoj k této již předané informaci zaujmu, co to se mnou udělá.

Domívám se, že novou evangelizaci začínáme úplně blbě. A to od zadu - svědectvím o tom, co to s námi udělalo. Svědectvím o tom, čím je Bůh pro nás. Domníváme se, že to někoho zajímá? Někoho jiného, než kdo má k Bohu již sám nějaký vztah a může si ten náš konfrontovat s tím svým (information is any difference that makes a difference)? A i kdyby to někoho zajímalo, přináší to nějakou informaci o Bohu, nebo jen informaci o nás? 

Připadá mi, že někomu vnucovat (nabízet) své názory a postoje - tedy kým je pro mě Hitler, Stalin, Churchil, Schweizer, otec Pio, matka Tereza je zcela bláhové, pokud dotyčný, komu to vnucujeme (nabízíme) neví, kdo ti lidé byli a jací byli, navíc kdo ví zda vůbec byli. 

No, možná, že by to ty okolo zajímat začlo, ale to by se nás tsíce muselo nechat povraždit pro tu utkvělou představu v sazkaaréně v přímém přenosu tvnova. Což tedy, zdá se, zatím opravdu nehrozí. I když vstupenky by se asi prodávaly docela dobře, producent se ještě nenašel a na casting se davy taky nelačí.