Tři klasikové o naději.

 

B16 v Beninu:

Přál jsem si znovu navštívit africký kontinent, kterého si vážím a k němuž chovám zvláštní sympatie, protože jsem vnitřně přesvědčen, že je zemí naděje. Ostatně už mnohokrát jsem o tom mluvil. Autentické hodnoty, schopné učit svět, se nacházejí tady, a není zapotřebí nic jiného, než aby rozkvetly s pomocí Boží a rozhodností Afričanů.

Karel Jaromír Erben:

Lépe v bláhové naději sníti,

než strašlivou poznati jistotu.

Sv. Tomáš Akvinský:

Naděje je očekávání věci budoucí, dobré, nesnadno dosažitelné, ale možné. (ST, I-II q. 40 a. 1 co.)

Tak je to takový diskusní podraz, protože K.J. Erben nemuví o naději, ale o bláhové naději, která by patrně podle sv. Tomáše byla "očekávání věci budoucí, dobré, ale nemožné".

Ne, to je blbost. To by nebyla naděje (byť bláhová), ale pošetilost. Bláhová naděje bude nejspíš tohle: "očekávání věci budoucí, dobré, málo pravděpodobné, ale možné, která nastane jaksi sama od sebe, aniž bychom museli hnout zadkem".

Takže je jasné, že B16 nemluví v souvislosti s Afrikou o naději bláhové.

Jen si nedokážu vzpomenout, že by o naději mluvil na svých nedávných pastoračních cestách v souvislosti s Evropou. Škoda.

Ale mluvil o naději v souvislosti s mládeží. Teď jde ovšem o to, zda tato naděje je či není bláhová. Patrně to je spojeno s nějakým hýbáním zadky.

Čími zadky?

Domnívám se, že všemi. Jak mládež musí pohnout sama svými, tak my, oldies, zase svými, abychom té mládeži trochu pomohli v hýbání s zadky jejími, neb my už to nevytrhnem. Potom možná bude jakási neděje i pro tu Evropu.

Ne-li, nezbývá se než řídit radou Karla Jaromíra Erbena.

 

Někde jsem to již psal, ale když cituji klasiky, mohu ocitovat i sebe :-)

JiKu:

Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.

Bez lidského namáhání, marné Boží požehnání.