http://babca-helca.signaly.cz/1111/klic-ztraceny-a-nalezeny

Mně tam tedy neoslovuje takové to mělo by se, nemělo by se, můžeme, nechceme, to jsou s prominutím takové bab(čov)ské řeči.
 Ale je tam jedna tvrdá (ve smyslu gnoseologickém) pravda, s kterou naprosto souhlasím a neříká se často nahlas. Pravda ve smyslu "shoda se skutečností", něco jako jsou přírodní zákony. 

Jak s tou pravdou naložíme je na nás. Jako když budeme respektovat existenci gravitačního zákona, můžeme existovat. Pokud jeho eistenci budeme opomíjet, nutně si nabijeme držku.

Celé to koncilní, pokocnilní a protikoncilní, modernistické i lefebvristické běsnění jde vysvětlit na základě jednoho "přírodního" zákona:
Ne nadarmo se říká, že je-li nějaká pravda uvnitř církve opomíjena a zanedbávána, přijde doba, kdy tatáž pravda bude přeháněna až do hereze.....

Někde píše Chesterton, cituji zpaměti a nepřesně: celý svět je plný zplaněných pravd, které byly vytrženy z kontextu.