ad Petiskův příspěvek Odkaz  http://petisek.signaly.cz/1109/odkaz

Ricardo Mutti není žádné dirigentské mejdlo. V poslední době vytáhl do boje za nápravu věcí veřejných a hodil do placu své jméno, svou osobu, svou pověst.

Není to jen omezování italského rozpočtu na kulturu, co ho štve.

Dovolte, abych citoval RaVa: Riccardo Muti ostře kritizuje dekadenci hudby v kostelech

A když už tam budete, podívejte se na související články.

Jasně, je to Ital. Jeho projev je emotivní, jeho nápady na cestu, kudy z té mizerie ven jsou poněkud emocionální a pro nás ve Střední Evropě poněkud naivní. Dočkaly se i kritiky - viz http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_4_11.pdf strana 22. Nicméně dostatečně hlasitě poukazují na to, že je někde něco shnilého. Snilého s kulturou, a to v italském státě a katolické církvi.

Nelze mi v této souvislosti nevzpomenout na nechvalně proslulý "dopis varhaníků" po papežské mši ve Staré Boleslavi. I on byl naivní a nekonstruktivní kritikou. Nechce se mi jej už rozebírat, z pohledu milců i bijců bylo napsáno dost (zadáte li si "dopisu mladých lidí všeho věku o liturgii" do googlu, dostanete téměř 12.000 odkazů), jen chci vyjádřit přesvědčení, že nadšení a zoufalství Ricarda Muttiho považuji za stejné nadšení a zoufalství, jaké projevili autoři a signatáři dopisu.

Mohli bychom být hrdi na to, že jsme tentokrát v něčem napřed. Takže se lze pomalu ohlédnout. Změnilo se něco? V jistém smyslu ano.  V jiném zase ne.

Kdo by si chtěl přečíst, jak se vody vaří "ala varhaníci" tentokrát v samotné Itálii, jakýsi přehled najdete v http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_3_11.pdf na straně 8.

To, co píše Petisek o Muttim ve svém příspěvku je hezké. Považuji to za jeden kamínek do mozaiky. A byl bych strašně spokojený, kdyby v této oblasti mohla církev sloužit ostatním za vzor.

 

Petisek píše, že u nás, v české kotlině, je potřeba takového Nabucca. Ale k tomu je, málo platné, potřeba i takového velkého Ricarda Muttiho. A pokud ho nemáme, musíme se spokojit s tisícovkou varhaníčků.