ad Petiskův příspěvek Odkaz http://petisek.signaly.cz/1109/odkaz
Ricardo Mutti není žádné dirigentské mejdlo. V poslední době vytáhl do boje za nápravu věcí veřejných a hodil do placu své jméno, svou osobu, svou pověst.
Není to jen omezování italského rozpočtu na kulturu, co ho štve.
Dovolte, abych citoval RaVa: Riccardo Muti ostře kritizuje dekadenci hudby v kostelech
A když už tam budete, podívejte se na související články.
Jasně, je to Ital. Jeho projev je emotivní, jeho nápady na cestu, kudy z té mizerie ven jsou poněkud emocionální a pro nás ve Střední Evropě poněkud naivní. Dočkaly se i kritiky - viz http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_4_11.pdf strana 22. Nicméně dostatečně hlasitě poukazují na to, že je někde něco shnilého. Snilého s kulturou, a to v italském státě a katolické církvi.
Nelze mi v této souvislosti nevzpomenout na nechvalně proslulý "dopis varhaníků" po papežské mši ve Staré Boleslavi. I on byl naivní a nekonstruktivní kritikou. Nechce se mi jej už rozebírat, z pohledu milců i bijců bylo napsáno dost (zadáte li si "dopisu mladých lidí všeho věku o liturgii" do googlu, dostanete téměř 12.000 odkazů), jen chci vyjádřit přesvědčení, že nadšení a zoufalství Ricarda Muttiho považuji za stejné nadšení a zoufalství, jaké projevili autoři a signatáři dopisu.
Mohli bychom být hrdi na to, že jsme tentokrát v něčem napřed. Takže se lze pomalu ohlédnout. Změnilo se něco? V jistém smyslu ano. V jiném zase ne.
Kdo by si chtěl přečíst, jak se vody vaří "ala varhaníci" tentokrát v samotné Itálii, jakýsi přehled najdete v http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_3_11.pdf na straně 8.
To, co píše Petisek o Muttim ve svém příspěvku je hezké. Považuji to za jeden kamínek do mozaiky. A byl bych strašně spokojený, kdyby v této oblasti mohla církev sloužit ostatním za vzor.
Petisek píše, že u nás, v české kotlině, je potřeba takového Nabucca. Ale k tomu je, málo platné, potřeba i takového velkého Ricarda Muttiho. A pokud ho nemáme, musíme se spokojit s tisícovkou varhaníčků.
Komentáře
Páter Reinsberg měl před ústy čtyři mikrofony, do nich chvílema zpíval a pak se divil, že neslyší nikoho než sebe. Co se týče Mešních zpěvů, jak píše Tina, možná, že je lepší zpívat je bez doprovodu, neb ty Korejsovy doprovody, za každou cenu vždy tónické /výjimky jsou/ se dlouho hrát nedají. A když je někdy chromatika, jako třeba u Tvůrce mocnýho, tak nevím. Přitom si pamatuju, jak pan Korejs hrával nádherně roráty podle Vosykova doprovodu varhan a bylo to úžasné. Třeba: pokaždý, když se zpívá: Anděl k Panně poslán jest," čekám ten zmenšený akord na konci třetí fráze, který tam "za mlada" pan Korejs dával a nějak se nemohu dočekat. Myslím jako v Tejně. No už jsem tam nebyl alespoň deset let, tak je to třeba jinak.
Když doprovázet roráty tak barokně :-)
http://portal.sdh.cz/bor09/roraty.mp3
Zmiňovaná píseň na 31:58
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.