Záře pravdy, krása lásky - umělci pro Svatého otce

Nebudu to komentovat celé. Za skladatele tam byli dva: Ennio Morricone a Arvo Pärt.

Pärta glosovat je zbytečné. Na hudbu liturgickou si (naštěstí) nehraje a v duchovní je jasně na špici.

Morricone - mno - jako koncertní provedení na turné na samé hranici dobrého vkusu, ale zdá se, že na té správné straně hranice.  Ale jako filmová hudba je to špice. Kam se hrabe Frisina! Je zajímavé, že klasický slovník symfonické hudby (viz rovnež Willams, ale i z našich Klusák, Liška) není jako všeobecně přijímaný dorozumívací prostředek ještě dlouho mrtvý.