Dříve všechna moc pocházela od Boha nebo od krále.

To se to usmiřovalo! Bůh i král jsou sice mocní, ale Bůh je jen jeden a král je taky jen jeden. Takže stačilo dát jeden velký dar králi a postavit jeden velký kostel Bohu.

Dnes pochází veškerá moc z lidu a lidu je mnoho. Kdo chce krást a tunelovat, musí si zároveň usmiřovat lid. A lidu je mnoho. Proto už se nevyplácí vzít z nakradeného a darovat králi či Bohu. Vlastní nakradené na lid nestačí a je to konec konců škoda uplácet lid vlastními těžce nafixlovanými prostředky. Je třeba namočit do toho lidu nosy, aby si také přišel na své a aby držel basu. Pěkně miliarda pro mě, miliarda pro lid. Ať žije spravedlnost. Já miliardu, každý občan stovku. Je to 1:1, že?

Jenže na to není. Tak si půjčíme. A pak budeme splácet. Spravedlivě. Každý stovku a druhou stovku na úrokách. Proč nekrást a šetřit? Kdo chce šáhnout na mou nakradenou miliardu, musí šáhnout lidu na jeho stovku. A lid se okrádat nedá!

Každý z nás může dělat pokání. Tohle nebezpečí vždycky hrozí. Jediný pokání dělat nemůže, tím je lid. Deset milionů lidů. Kdo je vtáhne do hry, má vystaráno.

Domnívám se, že dokud nebude veškerá moc pocházet opět od Boha nebo krále, že s tím nepůjde udělat lautr nic. Zkorumpovaný lid nezatočí se zkorumpovanými tuneláři.

Byla to dobrá kalkulace. Kdo umí, holt umí!