Podle mého názoru nepatří Židé do plynu.

Těžko bude někdo mému názoru oponovat. Ale doufám, že cítíte, že s tou větou není něco v pořádku. Jaksi se to vzpírá v hubě. Je na tom něco divného, nepatřičného. A těď jde o to, co to je?  Domnívám se, že to nepatřičné spočívá v nazvání toho tvrzení "názorem". Protože názor si přímo říká o to, aby když jeden prohlásí "podle mého názoru A", tak druhý řekl, "ale podle mého nonA". A podle jakéhosi současného učení nic než názory neexistuje a každý názor je třeba respektovat.

Tedy pokud se nechceme dostat do situace, že budeme muset respektovat názor, že do plynu patří (což tedy určitě nechceme), máme jen dvě možnosti: Buď se vzdáme myšlenky, že odlišné názory je třeba respektovat, nebo připustíme, že kromě názorů existuje i cosi víc, vyššího, řekněme objektivní pravda. A proti objeltivní pravdě nestojí názor, ale objektivní omyl nebo lež. A omyl ani lež již nemají (na rozdíl od názoru) právo na to, abychom je respektovali.

Jde tedy ještě o to, zda jde rozlišit, které tvrzení je ještě (jen) názorem a které si (už) činí nárok na objektivní pravdivost. Kdyby toto rozdělení bylo jen otázkou názoru, dostali bychom se pouze z deště pod okap. Nic by se s tím nevyřešilo. Proto se domnívám, že rozdělení mezi oprávněnými (subjektivními) názory a objeltivními pravdami si činí a musí činit nárok na objektivní pravdivost.

Proto mě tak serou lidi, keří dělají názor úplně ze všeho.