Máme mezi sebou alkholiky a lidi požívající i daleko modernější chemické prostředky ovlivňující stav vědomí, jejichý výčrt by se dal najít třeba tam, kde se píše, co se nesmí brát, když chce šlověk sednout za volant. Takoví lidé byli, jsou a budou.

Tato skupina se vyznačuje tím, že ti, kdo do ní nepatří, je považují většinově za jaksi nenormální chudáky, a to buď za nemocné nebo za mizery, slabochy, ubožáky. Tato skupina však sebe za chudáky většinou nopovažije. Výjimky sice existují na obou stranách, ale jsou to výjimky.

Další pozoruhodná vlastnost je, že člověk - nealkoholik se může stát alkoholikem. A člověk - alkoholik může přestat pít, ale (doktoři tvrdí a nemám důvosu jim nevěřit) nemohou se stát už nikdy normálním konzumentem. Ale pít může přestat, když chce a když mu s tím ostatní (okolí i odborníci) vhodně pomohou.

Další pozoruhodná vlastnost vztahů opilých a stízlivých je ta, že je sami mezi sebou se velmi dobře snášejí, ale trapasy a nepříjemnosti nastávají, přijde li opilec mezi střízlivé, i když se dostane střízlivý do společnosti opilců.

Tak tohle bylo snad jasné a nekonfliktní.

Je otázka, jak se k této situaci má postavit církev ve svém liturgikém životě.

Je jasné, že trapné a nepříjemné situace nastávají, když opilec navštíví bohoslužbu pro střízlivé. Nestálo by však za to, uspořádat zvláštní bohoslužby pro opilce, když máme bohoslužby pro mládež, seniory, hasiče, rockery a další svým způsobem vyjadřování a vnímání specifické skupiny?

Vždyť chtít po opilcích vystřízlivění před návštěvou mše, to je proti jejich přirozenosti a autenticitě. A pouštět je tam opilé budí konflikty, byť je vnímají spíše ti střízliví. Je jasné, že ve venkovském kostelíku to asi nepůjde, ale ve městě?  Jakou formu pastorace opilců by měla církev zvolit? Posílat je na léčení? Vyloučit je ze svého středu? Budovat ve střízlivých toleranci vůči nim? Vyhradit jim zvlástní bohoslužby?

Zdá se vám to absurdní? Mně se to taky zdá absutdní. Ale ty otázky byly zformulovány a leží na stole.

Neříkám, koho jsou opilci obrazem. To ať si dosadí každý podle svého eklesiologického pohledu sám. Jasné je snad jen to, že opilci jsou milovaní synové a dcery Božíí a jako k takovým jsme povinni přistupovat k nim s láskou.