ViZ napsal hezkký článek o Stanislavu Brojovi.

Zaujala mě poslední věta:

To je ono, všichni koukali přes hradbu, ale nikdo nepřiložil ani prst k tomu, aby nějakým způsobem pomohl. To je ten lidský hnůj, to je třeba, aby ten jsme si vykydali sami mezi sebou.

Je úderná, a myšlenkově bohatá. Vytváři však jakýsi regres. Nepřiložení prstu a pouhé přihlížení ke zlu nevykydaného hnoje se totiž stává hnojem vyššího stupně či metahnojem a tak dáke.

Jak přetnout ten regres destruující myšlenku? Jsou dvě možnosti:

Jedni říkají, že kritérium rozdělující smysl od nesmyslu není přípustné (zakazuje se) aplikovat na toto kritérium samo. Druhá možnost je přestat se přes hradbu i koukat.

 

Jinak Stanisla Broj byl frajer a touto poznámkou nechci nikterak snižovat jeho význam, spíše se jej pokouším aktualizovat i pro současnost.