Nějak nám v církvi upadá používání starých a osvěědčených nemoderních slov jako pastýř, pastorace, vedení a rozmáhá se termín (duchovní) doprovázení. Dovolte, abych se krátce a pokud možno stručně zamyslel nad významy těchto slov.
Pastýř ví, kde je dobrá pastva, zdroj vody k napájení. Jde napřed a ovečky jej následují. Pokud se některá zaběhne, nechá těch 99 čekat, jde a hledá tu zaběhlou, vezme ji na ramena a přinese k těm ostatním. Proč? Aby jej i ona mhla spolu s ostatními následovat na místa, kde je tučná pastva a napajedlo, a nezůstala trčet někde v křoví.
Souhlas? Myslím, že nebude námitek.
Co je to však doprovázení? Ten, kdo doprovází následuje doprovázeného. Cíl, a cestu a rychlost určuje ten, kdo je doprovázen. Maximálně, když se ten doprovázející zadýchává, ohleduplně zpomalí.
Je toto význam slova "doprovázení"? Podle mě o tom nemůže být sporu. Alespoň tak vždycky bylo, když dorovázel někdo mě, nebo když jsem někoho doprovázel já.
K čemu je takové doprovázení? Pokud si pamatuji na své doprovody, buď proto, aby byla příležitost pokecat (vést dialog), nebo se doprovázený bez doporovodu sám bojí a s doprovodem se na své cestě cítí jistější.
Nyní zkusme tyto dva termíny spojit. Co se stane, když pastýř začne někoho doprovázet? Doprovázející pastýř jde za tím, koho se rozhodl doprovázet. A ovečky? Mají dvě možnosti. Buď jako ovce půjdou za svým pastýřem, tedy tou cestou, tím tempem a za tím cílem, kam se ubírá doprovázený, nebo je nenásledují a hledání pastvy a napajedla se stává jejich vlastním problémem.
Následování doprovázejícího pastýře může mít zajisté některé výhody. Napřiklad že všichni jdou v jednom houfu. Nebo že za nimi zůstává pěkně prošlapaná cestička. Vím já?
Komentáře
@Znova: :-))
a co dominikáni (psi páně)?
Když jsem článek četl připomnělo mi to jednu homílii, nakonec jsem ji našel. Snad to není úplně od věci.
P. Prokop Siostrrzonek OSB.
Pastýř a ovce
Dnešní beduíni na poušti nám dávají alespoň částečnou představu, jak kdysi vypadal život putujících Izraelitů. Vztah pastýře a stáda v této společnosti nebyl pouze rázu ekonomického, nebyl založen jen na vidině zisku. Mezi pastýřem a stádem se vytváří velmi osobní vztah. Dny a týdny společně tráví na opuštěných pastvinách. Proto pastýř zná každou ovci. A proto ovce pak mezi tolika hlasy poznávají a rozlišují hlas pastýře. Nedivíme se tedy, že už Starý zákon vyjadřuje vztah Boha a člověka obrazem pastýře a jeho ovce. „Nezahynou navěky…,“ ujišťuje své ovce sám Ježíš.
Kdy může ovce zahynout? Jestliže se za určitých okolností převrátí tak, že leží na hřbetě všema čtyřma vzhůru. Taková ovce je úplně bezmocná, vystavena bez obrany útokům šelem, horku dne, žízni, a tedy smrti. Proto musí pastýř své ovce bedlivě střežit.
Jak se to stane, že dítě Boží najednou leží v životě bezmocně vzhůru nohama? Začíná to jako u každé ovce (a to pastýři dobře znají) touhou po klidném pohovění. Ovce si hledá na zvlněném terénu pohodlné, měkké dolíky, aby se tam dobře uvelebila. Ale právě tam se snadno překulí na hřbet a zůstane bezmocně ležet. Největší nebezpečí nám tedy hrozí, když nechceme nést kříž, obcházíme těžkosti a hledáme pohodlnou cestu životem, která nevyžaduje vytrvalost a ukázněnost. Právě když si myslíme, že jsme už něco dokázali, jsme ve smrtelném nebezpečí.
Jinou příčinou, proč se ovce převrátí na hřbet, může být nadměrné množství vlny. Ta zplstnatí, slepí se se špínou a výkaly a ovce se zhroutí pod tíhou vlastního rouna. Vlna je obrazem vnitřního postoje, kdy lpím na svých nadějích, přáních, touhách a plánech. Vlna je obrazem té oblasti mého života, kde přicházím do styku se svým okolím. Je zde mnoho věcí, které mne spoutávají. To vše mne sužuje, táhne k zemi, chce mne zničit.
Ještě že máme Pastýře, který nás zná a vyhledává, abychom nezahynuli a měli život!
(KT 17/2007, s. 6)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.