Babča helča ke svému příspěvku po nedávných zkušenostech raději neotevřela diskusi, ale svrbí mě klávesnice, jsem známým připodotýkatelem.
1) Kdo ví, jestli se Jakubovi za tato slova přátelé, bratři, posluchači neposmívali a nenadávali do citlivek, měkoňů:-)
Nemám rád přísloví "mluviti stříbro, mlčeti zlato". Daleko raději mám přísloví "dvakrát měř, jednou řež". Domnívám se, že bychom mluvit měli. Ale měli bychom říkat to, co říct chceme. Měli bychom říkat to, čeho dopad jsme schopni si uvědomit.
2) On ve své dobrotě ochrání i náš jazyk od zlých a zbytečných slov.
Hmm. Myslím, že je to primárně na nás. Jako za nás ve své dobrotě neumyje nádobí, neuvaří nedělní oběd. Člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže. Bez Božího požehnání marné lidské namáhání. Ale bez lidského namáhání je stejně marné Boží požehnání.
3) Proč to, co bylo v hlavě jsi nejdřív "neposlala" do srdce k rozlišení, jestli to vůbec mělo být vyřčeno?
Každá jsme jiný. Já se snažím pro rozlišení co má a co nemá být řečeno používat zpravidla mozek.
4) Velmi volně: JEN TAM, KDE JE OPRAVDOVÁ LÁSKA MŮŽE PŘEBÝVAT BŮH :-)
Je to nepatrně jinak. Ovšem se zásadním dopadem na sémantiku - význam. Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh. Návrh Babči hleči má opačnou implikaci. Tedy přítomnost Boha je v něm podmíněna přítomností lásky. Přesný opak je pravdou. Logicky ekvivalentní výrok toho správného překladu zní: "Kde není Bůh, nemlže být ani opravdová láska"! Tedy přítomnost Boha je pro opravdovou lásku lásku podmínkou. Přítomnost opravdové lásky je neomylnou známkou přítomnosti Boží. Nepřítomnost lásky (a kdo by si troufnul o nějako situaci říct, že láska přítomná není) neříká o přítomnosti či nepřítomnosti Boha lautr nic.
Kdyby to bylo opačně, byli bychom všichni v prdeli!
Jinak dobrý! :-)
Komentáře
Ano-je to úzce se dotýkající tolerance Evelyne:-) Pokud mám někoho skutečně ráda, budu pro něj chtít dobro. A budu mu moc přát a modlit se a dělat vše pro to, aby naše katolická církev pro něj byla společenstvím, se kterým k Nejvyššímu Dobru dojde.
A pokorně budu muset umět přijmout, že Církev není TO NĚCO - ale MY. A bude jen taková, jací budeme my.
Ona ta cesta pravá může být obklopena ledasčím hnusným, ohavným, nepatřičným, odpuzujícím. Ledasčím, co není esenciálně tou cestou, co jí činí málo lákavou. Ona je sama o sobě úzká, strmá a náročná, proto je dobré vykydávat z ní zbytečný póvl.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.