Co to vlastně ta tolerance je? Co vlastně můžeme u druhého tolerovat: názory, chutě, preference, záliby, popotahování nosem místo aby se vysmrkal, osobní zápach u bezdomovce.
Tolerance má v sobě vždy obsaženo, že ten, kdo toleruje nějak nesouhlasí s tolerovaným, má jiný názor, nemá rád smrad, je alergický na popotahování nosem, nemá rád, když se vraždí nevinní, nemá rád, když se kladou bomby na nádraží, nemá rád, když se sexuálně zneužívají děti. Ale některé věci a skutečnosti JE OCHOTEN PŘEKOUSNOUT S OHLEDEM NA LIDKOU DŮSTOJNOST TOHO, KDO JE DĚLÁ, případně páchá. Jiné věci tolerovat nebude. Některé věci tolerovat je dokonce objektivním zlem.
Takže rozhodně není pravda, že tolerance = dobro. Tolerance je někdy dobrem, někdy mravně nelišná a někdy je zlem. Proto volat po toleranci bez upřesnění čeho a komu (tříletému dítěti nebo nemocnému člověku mohu tolerovat něco, co je u patnáctiletého zdravého zcela netolerovatelné) je blbost.
Každý má nějaké hranice tolerance. Dvě vrstvy názorů, zvyků, jednání, myšlení, mluvení, hlásání. Ta vnitřní vrstva jsou moje názory, zvyky, jednání ... Ta vnější tvoří názory, zvyky, jednání ... tolerovatelné. Tolerujeme to, co považujeme za tolerovatelné. Vně jsou pak vrazi, loupežníci a názory netolerovatelné.
To je zatím jasné, průhledné a dokonce i nekonfliktní. Problém začíná u metatolerance. Metatolerance je tolerance k toleranci. Jsou lidé, kteří jsou tolerantní k tomu, co je pro jiné netolerovatelné. Jejich heslem je "bijte ty netolerantní fundamentalisty". Jsou lidé, kteří jsou netolerantní k něčemu, co jiní považují za tolerovatelné. Jejich heslem je (staré dobré) "kdo mlčí, souhlasí". Metatolerance tvoří limity principu tolerance. Neřešitelné. Nelze být tolerantní k mezím tolerance toho druhého, pokud se liší od mezí tolerance mých. Tento spor nelze řešit tolerantně.
Nakonec stejně musíme skončit u pravdy a omylu.
Komentáře
Obávám se, že lze "být tolerantní k mezím tolerance toho druhého, pokud se liší od mezí tolerance mých." Např. pokud tím, co toleruje, ubližuje "jen sobě" resp. "neubližuje". Stačí mi tolerovat jeho svobodu... nemusím nutně tolerovat meze jeho tolerance... Navíc to může být i za mezí mé metatolerance.
A pak jsou tu věci, na které nemám a nemohu mít vliv. Nemusím je tolerovat, mohu proti nim i něco dělat. Mohu a nemusím je akceptovat (podle jejich charakteru). A mohou být za všemi hranicemi :))
Tohle si budu číst před spaním, dokud z toho:
a) nezmoudřím
b) nezblbnu
c) dokud neumřu (ale důvod smrti předpokládám spočívat v jiném, než ve čtení tohoto článku)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.